Podstatou epifluorescence je buzení viditelného světla v objektivech, které obsahují chemické sloučeniny fluorochromy schopné po ozáření (excitaci) světlem absorbovat světlo o určité vlnové délce a následně ho vyzařovat neboli také emitovat o delší vlnové délce.
 
Z praktického hlediska se fluorofory dělí na fluorescenční značky a fluorescenční sondy.
 
Fluorescenční značky nejčastěji používány k fluorescenčnímu značení proteinů, také se využívána vazba biotin-avidin, nejznámějšími fluorescenčními značkami jsou FITC a TRITC.
 
Fluorescenční sondy používány ke studiu změn konformace bílkovin apod., nejznámější a nejpoužívanější fluorescenční sondou je DAPI,
dalším často používaným fluoroforem je akridinová oranž.
 
V naší společnosti využíváme zejména produkty firmy Merck a Invitrogen Inc. ke studiu bioremediačního potenciálu na modelových příkladech reálných vzorků z lokalit v součinnosti s dalšími metodami z mikrobiologické praxe. Pomocí fluorescenčních metod můžeme přesně určit, zda je fyziologický stav v daných podmínkách už nativní nebo ještě vitální. V dalších krocích jsme schopni takto pořízenou dokumentaci vyhodnotit pomocí analýzy obrazu do požadovaného výstupu technikou Live/Dead pro bakterie a kvasinky. Tato mikroskopická technika je založená na principu fluorescenčních sond, které se v závislosti na fyziologickém stavu navazují na specifické buněčné organely. Například u bakterií se využívá kombinace
dvou barviv nukleových kyselin, kdy zelené barvivo má schopnost pronikat jak porušenými tak neporušenými membránami a červené proniká pouze porušenými membránami. Ve výsledku pak můžeme vidět živé buňky zbarvené na zeleno a mrtvé na červeno. U modifikace Live/Dead pro kvasinky funguje tento princip obráceně.
English version